Pak mne pustili.

Ve středu byla velká vizita . Koupila jsem pro obě doktorky i pro paní primářku květiny, ale jedna růžička mi do rána zvadla. ještě hned ráno ve středu jsem běžela pro jinou – byla to orchidej – tu jsem dala paní doktorce P. Neměla jsem peníze na víc. Když jsem paní primářce tu kytičku dávala – zeptala se – „Jak jste věděla, že přijdu ?“ – proč se zeptala?– přišla se zpožděním, ale jinak – chodí přece každou středu – skoro.

Tak jsem je znovu opustila – a oni mne – tentokrát opravdu naposledy – už nikdy jsem se nevrátila – a nikdy se nevrátím – nemůžu. Skončilo to. nenašla jsem to – co jsem u nich hledala.

Nemám kam jít . Jdu na ubytovnu – nádražáků. ta je snad nejlevnější. Nemám peníze .

Ubytovali mne – je to třílůžkový pokoj – až nahoře – desáté patro .

Na vrátnici jsem zaplatila na čtrnáct dní dopředu a docela nepříjemná paní mi dala klíče od pokoje. Šla jsem tam . Dveře byly zamčené – na chodbě byly nějaké ženy. Vnímala jsem, že se na mne dívají. Odemkla jsem – a šla dovnitř. Byly tam dvě k sobě sražené postele – ta volná byla stranou – u dveří. Bylo to tam zabydlené – tady někdo žije už dlouho. No přišly rychle. Dvě romky. Nejsem rasista – naopak to mi nemohlo vadit, ale problém .. hned jedna z nich mluvila na rovinu – jsou lesbičky a žijí tam spolu. „Bylo mi hrozně – jako když vlezu někomu do ložnice.

Vyprávěla mi o jejich osudu. Obě byly vdané a mají děti. Pro svoji lásku opustily i svoje děti. Ta která mluví – je pravá skutečná žena – je velice hezká – řekla bych, že i krásná – a taky velice milá. Ta druhá je opravdu typická mužatka – do rozhovoru se nezapojuje. Hned mi nabídli i něco k jídlu. Později mi Eva řekla – prostou skutečnost – Gaiové a lesbičky – jsou milí lidé.

Abych je nerušila snažila jsem se být co nejvíc pryč – nebýt tam. Ojevila jsem Carfur – to bylo opravdu daleko, i ostatní obchodní domy. Nešla jsem tam nakupovat, ale abych byla v teple – mrzlo.

Nevím – byla jsem tam možná dva dny. Jednou, když jsem přišla tak mi holky předaly vzkaz, že se mám zastavit na vrátnici. Volala mi tam paní doktorka P. Nemohla se mi dovolat na mobil – vzal to Č – to jsem ještě nevěděla, že mi Jana 1 udělala v mobilu přesměrování na něho – musela to být ona – jak jinak by se to mohlo stát ? Ten zuřil -darebák.

Tak mi volala na ubytovnu. Zavolala jsem jí – a vůbec nevím o co vlastně šlo – kontrolovala si mne. To od ní bylo opravdu hezké – teď na ni myslím s něhou..

No mělo to ten efekt – že mne hned přestěhovali jinam. Rasisti – mně ty holky vůbec nevadili – já jsem byla ten kdo je obtěžoval.

Hned mne dali o několik pater níž. To ten telefonát paní doktorky. Tam byly dva dvoulůžkové pokoje se společným zařízením. Až asi na dva dny jsem tam byla sama.

Koupila jsem si NEUROLOGII a Abecedu zdraví – přes den jsem pobíhala – v deset hodin se muselo odejít, a večer – pročítala ty knihy – abych o tom alespoň trochu něco věděla. Tak jsem to louskala – moc mi to nešlo – proti tomu na co jsem byla celý život zvyklá – jsem teď pomalá.

Zachránili mi život – a já – jaká jsem byla já ? Hrozná – hrozná.

Myslím na ně s něhou – na všechny.

A tak jim k novému roku alespoň posílám přání štěstí a moje poděkování – a čtyřlístky – pro ně.

Dopsáno 2004