To o čem budu psát tady, je jen prosté vyprávění. Protože to – co je jiné – není pro nezvané oči.
Jenom – LEGENDU O MATCE vyprávět snad smím.
LEGENDA O MATCE
5.3.O2 / 27.9.O3/
V nemocnici - na "D" -před usnutím- jsem zkoušela svoji sílu obrátit proti sobě- a tak se zabít, aby to vypadalo přirozeně.
Uslyšela jsem volání "Dítě moje..." "Dítě moje ...." znělo to zprava- mimo moji hlavu-velmi nešťastně - zoufale-jako z velké dálky, ale jasně a zřetelně - byl to ženský hlas.
Začala jsem přemýšlet, kdo by to mohl být a nechala jsem pokusů o autodestrukci. Zaujalo mne to- vůbec mne nenapadlo, že by to byla mamka - byl to někdo jiný.
Po návratu do Lí -jsem cítila- až nutkání - najít něco z historie starých civilizací. Ale ne Egypt, Řecko, nebo Řím - něco jiného. Věděla jsem, že tam někde je kniha po mojí mamce- nikdy jsem ji nečetla. Hned jsem ji našla. Egypt byl první-prošla jsem to rychle - byla to jenom mytologie. -Další byl Sumer-tam mne zaujala krátká zmínka o vzniku lidí tak, že bohové zabili jednoho z nich - jménem Rozum - a z jeho masa a kostí - stvořili člověka. Jiná zmínka o tomto božstvu není.
-V další části byly mytologie Asýrie, Babylonie, Persie.
První je uvedena nejstarší známá - písemně dochovaná
"LEGENDA O TIAMÁTĚ "
Když jsem ji četla- bylo mi- jako by to bylo o mně- jak přesně jsem Tiamátu chápala- i to co v legendě není.
TIAMÁTA - Matka všech bohů - a tím i lidí- byla na počátku a s ní její první muž Ajmu.
Tiamátě patřila všechna slaná voda, Ajmu spravoval vody sladké.
Mladí bohové byli neklidní a divocí - tropili při svých zábavách hluk a rušili otce Ajma. Ten se spolu se svým přítelem vydal za Tiamátou, a žádali, aby sjednala pořádek - je již stár a chce mít svůj klid.
Tiamáta Ajma vyslechla a pokárala ho pro jeho mrzoutství- doporučila mu více shovívavosti k těm mladým.
Ajmu odešel nespokojen a chystal se, že zakročí sám. Mladí bohové, ale na jeho záměr přišli a úkladně ho připravili o život.
Když se to Tiamáta dozvěděla- došla její trpělivost a shovívavost- míra přetekla.
Spolu s částí věrných bohů a se svým druhým manželem jménem Kingu - vyrazila do boje proti výtržníkům.
Mladí bohové se velmi zalekli. Matka byla ve svém hněvu - strašlivá- a v boji se proměnila v děsivou příšeru - zlatého draka.
Dlouho se nechtěl žádný z bohů propůjčit k tomu, aby Tiamátu zabil. Nakonec souhlasil Marduk - bůh bouře- podřadný bůh mezi mladými - a ostatní mu za to slíbili, že bude nejvyšším bohem - tak se i stalo.
Marduk v lítém boji Tiamátu zabil /jak zničit mohla bys své dítě, i když víš, že ono samo zabíjí Tě/
Z jejího těla Marduk stvořil zemi-obzor-půdu-životodárné vody. Vnikla nová božstva - Slunce a Měsíc.
Mladí bohové - všechny bohy, kteří stáli při Tiamátě, ušetřili, -až na Kinga - toho zabili- za to, že on celý ten spor zavinil- chtěl získat Tiamátu pro sebe - a tím je donutil Matku zabít.
Z jeho těla-krve a kostí- stvořili člověka, aby pracoval místo nich.
Ta kniha se jmenuje "Prameny života"
