Z 5.1. na 6.l. O1 - SEN

Přes louku na Li běží asi desetiletý chlapec a chytli ho obři. Sedí s ním vysoko na skále. Obr svírá dítě pevně v pěsti před sebou. Obři mu říkají "Vezmeme si tě jako svoje dítě".

Dítě se kroutí v pěsti obra-opírá se rukama o obrovu pěst- je celé bílé- nahé a tlusté- koulí modrýma očima-vypadá odporně

"Já nemůžu být Vaše dítě, protože já nejsem obr." Uvědomuji si, že je to desetileté novorozeně. Obra nevidím.

Dívám se na obryni - je nádherná - má lasturově bílou pleť - zářivou- kaštanové zvlněné vlasy- nemá žádné šperky- na sobě má něco šedohnědého.

Vím, že má světle hnědé oči, ale vypadají jako černé. Pohled má klidný - mírný - vyrovnaný - jsou to lidské oči.

-Dívá se na mne a říká mi " Já nemůžu mít děti - vezmu si tě - jako svoje dítě"

Byla to TIAMÁTA

Uvědomila jsem si, že ta obryně byla Tiamáta. Začala jsem Matku volat a vyčítala jí, proč mi připravila takový osud, když si mne vzala jako svoje dítě. Napadlo mne, že jsem neumírala poprvé, ale už podruhé. Poprvé - jako novorozeně - a matka si mne tenkrát vzala- a tak jsem zůstala naživu.

Vzpomínám, že kolem 1O let jsem mnohokrát byla blízko smrti 

Jednoho dne - asi v únoru - byla podivná vichřice - celý den zněly poryvy větru- jako od křídel obrovského zlatého draka.

Večer vše utichlo - a já jsem věděla - že se Matka vrátila

V podobě zlatého draka se usadila v Himálájích a odtud se dívala na celý svět, který stvořila.

Trvalo to celé dny

Potom jsem se proměnila v nefritového draka - a letěla jsem za Tiamátou

Celé týdny jsme stály proti sobě -Dívaly jsme se jedna druhé do očí -Ona - jako obrovský zlatý drak s rudým pruhem na hřbetě a středem hlavy- oči měla jantarové - Já jako nefritový drak se zlatým pruhem na hřbetě a na středu hlavy-oči jsem měla svoje - lidské.

Celé týdny jsme se na sebe jen dívaly

Byla ve mně nesmělost- úcta k ní, ale i výčitka - věděla jsem, že bohové jsou nesmrtelní-ale přesto- žádný z nich nemá existenci - pokud je alespoň jedna bytost neuctívá.

Celé týdny jsme s Tiamátou stály proti sobě - jako draci - a dívaly se na sebe.

-Potom - se náhle zlatý drak pohnul

-dotkl se mého čumáku - zavrtěl se- a začal poskakovat jako štěně, když si chce hrát. Byla jsem v rozpacích - bylo to milé a komické.

Matka zamávala křídly - a pozvala mne - ať letím s ní

A tak jsme letěly - s Matkou můžu být všude - kam moje fantazie dosahá.

Říká mi "Dítě moje"