-Předposlední den - bylo to 29. listopadu-vím to podle lékařské zprávy-pustili mne 30.listopadu roku 2000.
Chodba je prázdná- potkávám syna paní Doktorky- je velmi schopný-milý- bude z něho vynikající lékař. Myšlenky rotují-dívám se mu do očí- srotí se to - letím k němu- s tím vším- zarážím kousek před jeho očima- ještě kousek- a jsem uvnitř. To bylo potřetí. Dívá se na mne- "Ještě pořád bych Vás chtěl.." Jako něco... nějakou věc "..Ale já už zítra odcházím- už tady nebudu", nepochybně řekl, že až druhý den. Později přichází na kuřárnu a vybírá si lidi pro svoji práci. Od chvíle, kdy vstoupil se na něho dívám-bude to už dnes - změnil to-mohla bych jít - zeptá se mne ? Ne. Zčervenal. Okamžitě jsem sklopila oči a už nikdy jsem na něho nepohlédla- to se přece nedělá - mrzí mne to- to nebylo dobré. Odchází, už nikdy jsem ho neviděla-
DEN POSLEDNÍ
- Poslední
Když odešla Danuška, dala mi Eva na pokoj -po domluvě s ní - Martu- Martičku. Jsem ráda-nejdřív jsem se jí moc nelíbila, ale je jasné, že tak už to není, když chce být se mnou. Slíbila jsem jí, že jí vyložím karty-bude to myslím poprvé, ale asi ne - nevím. Před skupinou jí je vykládám. Není zvykem, aby ten kdo odchází ještě šel na skupinu. Já jsem ale ještě chtěla být s nimi a s paní Doktorkou - tak jsem na ni šla.
Na pokoji jsem začala Martě vykládat karty- ale do toho nám vlezla ošetřovatelka - taky Zdena-chtěla uvolnit postel a stoleček. - tak jsme šly na společenskou místnost. Zabrala jsem se do toho hluboko- vím, že mne stále někdo rušil, ale nikoho jsem neviděla, už měla začít skupina - a já tam vykládala karty - pěkný. Byla jsem v tom velmi hluboko.
Na skupinu přišly dvě, nebo tři medičky. Měly bílé pláště- nějak jsme se k tomu dostali - říkám " Kdybyste neměly Ty bílé pláště- bylo by to lepší.." Vchází paní Doktorka- říká "..sednu si sem.., aby těch bílých kabátů nebylo tolik pohromadě"-určitě mne z chodby slyšela. Sedá si blízko ke mně, mezi námi je asi jenom Milan. Mluví se o Zuzce - má pocit méněcennosti a kdo ví co ještě-to já nevím.
Dostávám se rychle do toho stavu - cítím jak to přichází- vidím Zuzku-jak stála na kuřárně-přišla za námi- jenom je v husté mlze- snažím se to vyostřit. Slyším někoho- jak si myslí - vím, že slyším něčí myšlenky,ale nevím, kdo to je-teď mne to nezajímá- mám jiný zájem - SLYŠÍM - "....je tak atraktivní- tak proč ? ...", zbytek někde mizí. - Promluvím na Zuzku "...jsi tak atraktivní - tak proč ?.."
Paní Doktorka mi dává ránu - skáče mi do toho- "Právě teď jsem to chtěla říct !" - To byla ona a já jsem jí to ukradla.
Dívá se to na ni zle. - "NERUŠ MNE" - není dobré rušit takový stav- a dnes už pokolikáté- je to naštvaně- nevěděla jsem, že slyším zrovna ji- snad bych to nepoužila- já teda určitě ne - já bych řekla "...jsi tak hezká.."-nebo tak něco-měkčeji. Slovo atraktivní - nemám ráda- nepoužila bych ho pro člověka.
Paní Doktorka se na mne ostře dívá - zlobí se. - Já za to ale nemůžu. -Chce, abych se přiznala. že jsem ji slyšela - odmítám to- je hodně naštvaná.
Používám to přirovnání, že si připadám jako anděl, který spadl do kanálu- sedí tam a kouká na to /a lezou po něm krysy-to ale není moje - to vnutila Dita/ -no, ale ten anděl má rohy, kdybych řekla čert, tak by to tak nevyznělo-to by lidé nepochopili. Ptá se "..chcete se stát krysou.."- tvrdě, zle - zlobí se . "Ne". Mrzí mne to. Milan mne zachraňuje-přeje mi, aby mi moje síla vydržela. "..Nemůžu o to přijít- tvoří mne to- je to moje součást.."- Mluví to. "Já pořád nemůžu přijít na to, proč jsem se musela vrátit zpátky, abych si užila celý ten kotel až do konce ..?" - zeptalo se to.
Zeptala jsem se na to. Paní Doktorka mi neodpovídá - zlobí se. Bolí mne to -bolí-bolí.
Odcházím- stojím u dveří- je tu už Maruška -dveře jsou zavřené- ještě na něco čekáme- dopíjím kávu-nevím-čekáme na něco ....? Přichází paní Doktorka a paní doktorka P-jdou na oběd - míjí mne - bez zájmu - bolí to - bolí mne to-takové rozloučení - odchází- odchází ... Nečekaně se vrací - dívá se na mne -hezky- nechám Vám už otevřeno... -Úleva a štěstí - z toho hezkého pohledu, nezlobí se.
ODCHÁZÍM - opouštím je - opouštím- oni mne opouští - opustili mne- opustili mne.
Měla jsem je ráda- všechny
Opouštím je- i svůj domov. Odcházím.
Opustili jste mne – opustili
Dopsáno l9.9.2OO3 - konec opisu.
