Ležím na zádech- mám otevřené oči - dívám se - nespím-vidím je - přicházejí -dva lidé. Ten první je doktor-je celý v bílém. Za ním jde psycholog - přes oblek má přehozený bílý plášť. -Přicházejí- dívám se na ně. Doktor přichází ke mně -vpravo-psycholog ho obchází , a jde až k mojí hlavě, stoupá si tak, abych ho neviděla. Vadí mi to - vím o něm.

Doktor provádí formální lékařskou prohlídku, a při tom se mne ptá - rodinná anamnéza - to je pro toho psychologa-vím to-proč se neptá on ? Dělám jako by nic. Doktor vyndavá tužku-"sledujte ji očima"...pohybuje s ní "Zjišťuji, jestli nemáte poškozený mozek". Tužka rejdí čím dál tím rychleji-lítám očima podle ní-je to směšné-směji se tomu "..je to směšné.."

Při prohlídce břicha ho něco zaujalo - ptal se, jestli mi ho někdo prohlížel. "Ne" - já to ale nevím. Když odešli-hned jsem si tam sáhla-tepna - buší jako vzteklá-tak to mi spadlo srdce do kalhot.

Končí - "..Chcete mluvit s panem psychologem ?" Jsem dobře naložená - smála jsem se.

"NE !" hlava jde vpravo a pak vlevo. Psycholog má nějaké námitky- nechce ustoupit - dívám se na něho - má zlé oči. Doktor ho bere za paži - a táhne ho pryč - cestou mi sahá na tepnu na pravé ruce- táhne ho pryč- jsem mu vděčná- trochu mne udivuje- nepřipadám si rozčileně.

-Dívám se za nimi - už jsou u levého rohu postele. Zastavují se - doktor se otáčí - dívá se na mne "...A víte vůbec, kde jste byla ?" Je tu ten hrozný psycholog- nemůžu mu říct ... Odpovídám "No nejdřív jsem byla dole, a pak jste mne vzali sem nahoru..."

Mračí se - to není to co chtěl slyšet. Odcházejí - dívám se za nimi. Odešli.

NIC ….

Ležím na boku. Slyším pana doktora jak telefonuje- mluví s Maruškou, přijde i s Radkou.

Jde mi to říct. Slyším ho – jak přichází. Mám zavřené oči-myslí si,že spím. Otvírám je -vím co mi řekne – Maruška přijde – vidím ho – jsem mu vděčná za to, že odvlekl toho hroznýho psychologa - směji se na něho - cítím jak ze mne září k němu ENERGIE – vnímám tu sílu – rozvíjí se – je to mohutné – posílám mu ji.

Asi se lekl-zrudnul a byl na rozpacích-pak už jsem ho nikdy neviděla.

Přišla Maruška, ale bez Radky. Pan doktor jí řekl, že mi všechno strašně rychle zabírá-zdálo se mu to divné. Říkám si- no to je samozřejmé-směju se tomu. Ověřoval si u ní jestli jsem opravdu nikdy nebyla nemocná - potvrdila mu to .Ve čtvrtek mne propustí, bylo by to dřív, ale mám zápal plic.

Jsem na jiném pokoji. Vůbec nic nevím o přestěhování z jipky. Jsou tady dvě – možná tři další starší ženy. Pořád spím. Na zdi jsou obalené trubky od topení – stočím se pod ně a spím – spím.